na Blog.cz

Ahojte návštěvníci mého blogu!!:-)Takže tady je jen malé upozornění:Nepište sem sprosté slova,a když už se vám můj blog nelíbí,tak na něj nechoďte,bude to pro mě lepší než si číst ty vaše sprosté a urážlivé komenty!No a teď už jdeme na ten úvod:Takže tenhle blog je jen o kočkách!Takže tu nehledejte nic jiného.Budu se snažit tady toho dát co nejvíce o kočičkách!Doufám že se vám tady bude líbit,a že sem budete psát pochvalné komentíky!A taky mě potěší když tu budete chodit častěji!A taky doufám že nebudete porušovat pravidla mého blogísku,a jestli ano tak vás jednoduše nahlásím!

Takže packu na to:-)

S pozdravem ♥Kittynka♥
!BLOG JE JEŠTĚ V REKONSTRUKCI!

---

Modrá britská krátkosrstá kočka byla vyšlechtěna na konci 19. století z nejlepších pouličních koček v Anglii. Hned z počátku se objevovala na výstavách koček, ale úpadek chovů během druhé světové války a pomíchání s jinými plemeny po válce způsobily, že se typ modré britské krátkosrsté kočky pokazil. Jistého zlepšení se dosáhlo křížením s modrými perskými kočkami, aby byla upevněna barva očí a typ, ale za cenu toho, že se prodloužila srst. Proto se dodnes stává, že se v krátkosrstém vrhu objeví dlouhosrsté koťátko. Teprve v padesátých letech bylo výběrovou plemenitbou vzkříšeno plemeno v původním typu. Tato kočka je obecně impozantním zjevem, pro který se již v minulém století stala velice oblíbenou.

Britská kočka patří do skupiny koček s krátkou srstí. Je to středně velká až velká kočka se svalnatým, podsaditým tělem, s širokou hrudí. Srst je kratší a hustá s dobře vyvinutou podsadou. Hlava je kulatá, masivní a se širokou lebkou. Nos je krátký a široký, rovný s lehkým prohnutím. Bradu má Britská kočka silnou a uši malé lehce zakulacené a posazené široko od sebe.

Pro standard jsou dovoleny všechny odstíny modré barvy, ale světle modrá má přednost. Barva musí být čistá, rovnoměrně rozložená a bez bílých chlupů nebo stínování. Čenich a polštářky tlapek má modrošedé a oči tmavě oranžové nebo měděné.

Další barvy mohou být:
Černá- neobsahuje šedou nebo hnědou barvu.
Čokoládová- má teplý hnědý odstín
Lilová- má světle fialovou barvu s růžovým nádechem
Červená- je stejnoměrně oranžově červená bez kresby
Krémová- je světle béžová (pastelové zbarvení, nikoli červená).
Bílá-stejnoměrně čistě bílá barva s oranžovýma nebo modrýma očima nestejné barvy.

Možné kresby:
Žíhané-existují ve třech vzorech:Klasické,pruhované a skvrnité a jsou nejčastěji hnědé, modré, červené a stříbrné. Barva očí se mění podle barvy kožichu a to u červené a hnědé kočky by měly být měděné nebo oranžové a u stříbrných koček by měly být zelené nebo oříškové.
Želvovinové-tyto kočky samozřejmé mohou mít mnoho různých barev. Barva očí by měla být stejná, jako je základní barva kožichu.
Želvovinové a bílé-důležité je, aby byly bílé plochy jasně definovány.Barva očí by měla být stejná jako u koček želvovinových.
Kočky s barevnou kresbou na obličeji-existují ve všech barvách, které se objevují u koček siamských. Oči mají modré.
S tippingem-konečky srsti by měly být černé a bílou spodní částí, nos cihlově červený s černým orámováním, které by měly mít i oči.Kočky s tippingem mají mnoho barev, ale ať je barva jakákoli, měla by být pigmentace omezena výhradně na konečky chlupů.
Kouřové-kouřová kočka má stříbrnou podsadu a větší část délky chlupů má sytější barvu. Základní může být jakákoli barva,která je běžně akceptována pro britské krátkosrsté plemeno.V kožichu britských krátkosrstých koček by se neměla objevit ani stopa po žíhání nebo bílé chlupy. Oči jsou měděné, zlaté nebo oranžové.
Dvoubarevné-kočka muže mít libovolnou barvu a vzor z těch, které jsou uznány pro britské kočky, ale v základní barvě musí být symetricky rozmístěny bílé skvrny.

KOČKA DIVOKÁ

Kočka divoká je stavbou těla velice podobná kočce domácí. Má také kulatou hlavu, středně velké tělo (50-80cm) , kratší nohy a středně dlouhý ocas(28-35cm) a váží obvykle kolem 5kg, výjimečně až 15kg. Na rozdíl ale mají hustější a delší srst, zejména na ocase, což je jeden z jejích poznávacích znaků.Má také robustnější postavu. Divoké kočky žijí samotářsky, jen v době páření v únoru jsou samec se samicí krátce spolu a sou aktivní převážně v noci. Dávají přednost hustým lesům horských oblastí a živí se drobnými savci, ptáky a ještěrkami. Dožívají se věku až 15 let a vyskytují se v Evropě, jihozápadní Asii a Africe.

Ve střední Evropě, kde bývala kočka divoká dříve běžným druhem, je již téměř vyhubena. U nás byly v 70. letech učiněny pokusy o její zpětné vysazení na Šumavě. Občas k nám pronikají jedinci ze Slovenska nebo z Německa.
Za předka domácí kočky je pokládána africká rasa kočky divoké - kočka plavá z Egypta
V ČR kriticky ohrožený druh

KOČKA DOMÁCÍ

Kočka domácí patří do řádu malých koček. Je přizpůsobena k životu v přírodě a k lovu. Má ostré smysly a dokáže velice rychle běhat. Její polštářky na tlapkách jí umožňují pohybovat se tiše a nevyplašit tak kořist. Má kulatější hlavu, krátký krk, dlouhé tělo na poměrně krátkých nohách a středně dlouhý ocas.

Srst je obvykle krátká, rovná a přilehlá. Skládá se z podsady a z krycích chlupů Ta chrání kočku, žijící mimo domácnost před nepřízní venkovního prostředí - nejen před zimou a teplem, ale i proti vlhkosti. Srst volně žijících koček je dokonale přizpůsobena venkovním podmínkám. V létě je srst řidší, v zimě je velmi hustá, takže chrání kočku i před mrazem. Proto kočky domácí dokáží žít celoročně venku i v severských krajinách. Stačí, když mají k dispozici suché a klidné místo. Hustota srsti záleží na tom, kde kočka žije. Kočky žijící v bytě ji mají řidší než kočky ve volné přírodě. Je známo 15 základních barev srsti u koček. Od černé, přes čokoládovou, modrou, lila, krémovou, červenou, skořicovou až po bílou. Srst se liší nejen barvou, ale i kresbou - mramorovaná, tygrovaná, tečkovaná. Chlup nemusí být jednobarevný. Může být kroužkovaný, anebo mít jinou barvu na konci, barva může být kombinovaná se stříbrnou či zlatou. Domácí kočky se vyskytují prakticky ve všech barevných kombinacích.
Domácí kočka žijící v bytě se dožívá 15-20 let, žijící v přírodě jen 7-8 let.

Nejstarší známé důkazy o soužití člověka a kočky pochází z období asi před 4 500 lety. K domestikaci došlo ve Starém Egyptě v údolí Nilu. Dokladem jsou obrazy koček na stěnách hrobek, sošky koček a jejich mumie. Na rozdíl od ostatních zvířat si kočka vybrala člověka a ne naopak. Člověk totiž přitahoval ke svým skladištím potravin myši a krysy a těmito hlodavci se kočky živí.

Předkové těchto koček pravděpodobně patřili k poddruhům divoké kočky, kočky plavé, kočky divoké evropské a kočky stepní. Tyto poddruhy se staly předchůdci dnešních plemen kočky domácí.

NĚMECKÝ REX

Název připomíná spíš psa, ale německý rex je kočičí plemeno, jedno ze čtyř plemen rexů, koček s kadeřavou srstí.

Německý rex se hodně podobá kočce domácí, až na srst.

Hlava tohoto plemene je zakulacená s dostatečnou šířkou mezi ušima. Vnější linie hlavy by měla téměř rovně stoupat od tváři ke špičkám uši. Uši jsou středně velké a mají širokou základnu. Jejich špičky jsou mírně zaoblené. Brada je silná; tváře jsou dobře vyvinuté. Nos má u kořene mírné prohnuti. Středně velké oči jsou dostatečné vzdáleny od linie nosu, jsou posazené spíše směrem ven. Jsou dosti otevřené a mají zářivou barvu. Barva očí by měla ladit s k barvou srsti.

Dnes je německý rex středně velká kočka. Její tělo má střední délku. Je silné a svalnaté, ale nikdy masivní nebo podsadité. Hrud' je z profilu zakulacená a vysloveně silná. Zadá jsou od ramen až po trup naprosto rovná. Má jemné středně dlouhé nohy a tlapky jsou výrazné a mírně oválné.Ocas je středně dlouhý, má silný kořen a směrem ke špičce se mírně sbíhá. špička ocasu je zaoblená.

Srst této rasy je na dotek měkká a sametová. Je krátká, plyšová a zřetelně zvlněná nebo kadeřavá a má jedinečnou strukturu. Zvlnění je plně vyvinuto většinou až ve věku jednoho nebo dvou let. Hustota srsti se pohybuje od řídkého měkkého pokrytí až po hustou stejnoměrnou strukturu. Hmatové chlupy jsou také zvlněné. Srst může mít, stejně jako u domácích koček mnoho barev.

PERSKÁ KOČKA

Hlava je kulatá a masivní, sedí na krátké a silné šíji. Malé a kulaté uši jsou nasazeny nízko na hlavě. Oči jsou velké a kulaté, jejich barva musí ladit s barvou srsti. Profil má mít "stop", což je krátké. hluboké prohnutí linie mezi čelem a nosem. Dále má mít plné tváře, široké a silné čelisti s dobře vyvinutou bradou. Tělo je velké s krátkými a silnými končetinami. Tlapky jsou velké a kulaté s dlouhými pouzdry drápků. Ocas je krátký, bez zakřivení nebo zalomení, je hustě osrstěný. Srst je hustá, hedvábná a měkká. Je nadýchaná, plná lesku a kolem krku tvoří límec.

Nejnáročnější na péči je u peršanek srst. Jejich dlouhou hedvábnou srst je třeba denně pročesávat, jinak se objeví uzlíky. Je dobré čas od času kočku posypat pudrem, který srst ochrání a zabraňuje vzniku tzv. mastného ocasu. Koupání kočky není nutné, pouze je-li hodně špinavá nebo před výstavou.

Perská kočka patří mezi nejstarší čistokrevná plemena koček vůbec. Do Evropy se rozšířila, podle některých pramenů v roce 1626 a dle jiných již roku1520, patrně z Íránu, Arménie, Turecka či Iráku, avšak za její vlast je obecně považována Anglie. Peršanka se rychle stala symbolem postavení, moci a bohatství, takže není divu, že si brzo našla cestu na evropské dvory a sídla tehdejšíšlechty. Cílené šlechtění počalo teprve kolem roku 1870 a ze začátku bylo jeho snahou jen uchovat roztomilý panenkovský obličej perské kočky, časem se stalo hlavním cílem vyvíjení nových barevných typů, takže v současnosti můžeme obdivovat více jak 60 různých zbarvení peršanek. Na první britské výstavě koček roku 1871 bylo vystaveno velké množství těchto koček a krátce poté byly zveřejněny první standardy plemene. Záhy překročily perské kočky Atlantský oceán a dorazily doUSA, kde byly roku 1903 vytvořeny americké standardy pro toto plemeno. Ty se od evropských lehce liší. V Evropě dávají chovatelé přednost méně zavalitému typu, zatímco američtí milovníci koček usilují o kompaktnější stavbě a snaží se docílit bohatší srsti. Velké dohady vznikají ohledně tvaru hlavy. Američané vyšlechtili kočku s extrémně krátkým nosem tzv. moderní typ, který se prosadil, i když ne tak výrazně, i vBritánii. Přinesl s sebou ale mnohé zdravotní potíže, kočkám se špatně dýchá a mají deformované slzné kanálky, takže se jim objevuje kolem očí hnědavý výtok.

SIAMSKÁ KOČKA

Siamská kočka je plemeno orientálních krátkosrstých koček. Je velice malá, váží jen 2,5-5,5 kg. Má středně velkou, trojúhelníkovou hlavu. Oči mají mandlový tvar, jsou zlehka zešikmené a mají většinou modrou nebo šedou barvu. Nos je rovný a dlouhý a uši má velké a špičaté a má je daleko od sebe.

Má dlouhý krk, tělo svalnaté, pružné, trochu protáhlé, avšak úměrně stavěné. Ramena a bedra jsou přibližně stejně široké. Nohy jsou dlouhé a tenké, avšak urostlé a pevné. Zadní nohy jsou o trošku delší než přední a tlapky jsou malinké, oválné.

Na konci těla má dlouhý, tenký a ne konci zašpičatělý ocas.

Srst siamských koček je velice krátká, hustá, lesklá a vydatně přiléhající. Koťata se rodí světlá, ale později tmavnou. Podle zbarvení srsti je známo okolo 20 různých druhů siamských koček.

Domovinou siamských koček je Thajsko (původně Siam, podle kterého má kočka jméno). Plemeno zde vznikalo více než 600 let. Předpokládá se, že jejím předkem byla místní Bengálská kočka. Odlišuje se mnoho druhů Siamských koček podle rozdílného zabarvení. Siamské kočky se vždy vysoce cenily, byly znakem bohatství a žily pouze na dvoře panovníků.Tyto kočky se také "používali" jako dary vysoce postaveným osobnostem ,jako v 19 století, když panovník Siamu dovezl darem de Evropy několik desítek siamských koček. V roce 1884 přivezl anglický konzul v Bangkoku toto zvíře do Londýna, v roce 1901 se konal britský "Klub siamských koček" a v roce 1902 byl stanoven její standard. Potom bylo toto plemeno vyvezeno do Ameriky a jiných zemí. Počátkem 20 století byla siamská kočka dovezena také do Ruska.Pářením s jinými podobnými místními rasami došlo k porušení čistokrevnosti siamských koček a i v Thajsku došlo ke stejné situaci. Proto začala "Asociace ochrany divokých koček Thajska" nyní znovu pracovat na zvýšení počtu Siamské kočky a obnově čistoty plemene.

1.čelist 2.spodní čelist 3.klenba lebky 4.krční obratle 5.obratle hrudní 6.obratle bederní 7.kost křížová 8.obratle ocasní 9.žebra 10.žebrový oblouk 11.kost hrudní 12.lopatka 13.kost pažní 14.kost vřetení 15.kost loketní 16.kosti zápěstí 17.kosti záprstí 18.kosti prstů 19.pánev 20.kost stehenní 21.kost holenní 22. kost lýtková 23.kosti zánártní 24.kosti nártní 25. kosti prstů nohy

Kostra kočky je složena ze 244 kostí a slouží jako opora těla.Klíční kost je zakrnělá a nefunkční.Variabilitou se vyznačuje ocasní páteř.Normální ocas se skládá ze 20-23 obratlů,avšak existuje několik plemen,jejichž ocas je přirozeně zkrácený nebo úplně chybí.Nejvíce morfologických (tvarových)odlišností najdeme na lebce.Tvar hlavy je jedním z nejdůležitějších rozlišovacích znaků jednotlivých plemen.Existují plemena s kulatou lebkou,plemena s mírně protáhlejší lebkou a plemena s výrazně protáhlou lebkou.Stavba kostry jako celku se u jednotlivých plemen dále liší mohutností.Proslulá tichá chůze koček je způsobena uspořádáním kostry tlapky.Kočky našlapují na prsty a proto se nazývají prstochodci.Na přední končetině má kočka pět prstů,na zadní čtyři prsty.

Stálý chrup kočky má celkem 30 zubů- 12 řezáků,4 špičáky,10 premolárů a 4 moláry.Ve věku asi pěti měsíců mění koťata chrup - mléčné zuby postupně vypadávají a vyrůstají zuby stálého chrupu.Kotěcí chrup má 26 zubů- 12 řezáků,4 špičáky a 10 premolárů.Za fyziologický skus u koček považujeme skus klešťový,kdy horní a dolní řezákyse navzájem dotýkají řezacími hranami,nebo skus nůžkový,kdy horní řezáky lehce překusují přes dolní řezáky,ale jsou ve vzájemném kontaktu.

S pejskem:-)